japonský úsměv aneb jak poznat Japonce

Neděle v 11:56 |  Zajímavosti
Předtavte si, že vidíte asijsou dívku a teď si nejste jisti, jestli to je Japonka, Číňanka nebo Korejka. Tady je jedna z možností, jak to poznat. Japonky mají zcela unikátní úsměv. V dnešní době je totiž v Japonsku moderní mít křivé zuby. V České republice platíme nekřesťanské peníze za rovnátka, ale v Japonsku dívky dokonce chodí pro křivé zoubky i na operace. Mají to za roztomilé, prý potom vypadají "dětštěji" a krásněji. Říká se tomu "yaeba", nechali byste si pro krásu zkřivit zuby?
Osobně mi to přijde jako chvilková moda. Japonci se totiž velmi inspirují západem, takže až zjistí, že naše standarty krásy spočívají v rovných zubech, půjdou znovu na operaci.Zamračený
Před a po
 

Růžový déšt sakur

16. února 2018 v 15:54 |  Zajímavosti
Sakury, národní stromy Japonska jsou jedním z nejznámějších symbolů a mají dloihou tradici. Existuje přes 600 druhů různých druhů sakur. Je neuvěřitelné, že jich je tolik a Japonci k nim chovají neuvěřitelnou úctu.
Když jsem byla poprvé v Japonsku, bylo to zrovna v tem samý čas, kdy kvetly sakury. Náhodou jsem byla u hradu Himeji, kde se nácházelo mnoho těchto stromů a jak je to v Japonsku běžné, bylo zde i hodně lidí. Jedna Japonka si nevšimla vyčnívající větvičky a lehce do ní drkla. Hned se pozastavila a větvičku zastavila, aby se nehýbala. Poté si udělala fotku a pokračovala v chůzi. Pro mě to bylo něco neuvěřitelného. To, jak měla o strom starost, jestli náhodou větvičku neulomila, to my Češi jen tak neznáme a myslím, že je to škoda. Zapomínáme na krásy naší přírody a nevšímáme si ji.
V Japonsku v tomto období probíhá tzv. hanami - "koukání na kěty". Japonci si vemou většinou igelitovou plachtu nebo deku a jdou si s rodinoum známými nebo kolegami sednout pod květy sakur. Někdy tam sedí až dlouho do večera.
Když už sakury odkvétají, květy začínají padat a to připomíná padající déšt nebo sníh. Květy se nacháí úplně všude, na oblečení, ve fontánách nebo v řekách. Je to překrásný pohled, který stojí za to.
Toto období má však jednu vadu. Je všude neuvěřitelně přelidníno. Není park, kde by nekroužilo stovky Japonců a nedělalo fotky sakur. Na druhou stranu, kdo by odolal?
sakura

Valentýn

16. února 2018 v 9:01 |  Zajímavosti
V Japonsku se svatý Valentýn slaví poněkud netradičně, na rozdíl od toho jak ho znnáme tady u nás. Samozřejmě je také komerční, aby se nakupovali čokolády, výzdoba nebo dorty. Princip tohoto svátku však spočívá, že ženy dají nějakou drobnost, většinou čokoládu, muži. Ať už je to bratr nebo kolega v práci. Právě to je důvod, proč se valentýnské čokoládky rozdělují na giri - choco a honmei - choco. Giri - choco se dává kolegům a je to spíše fomrlita. Zatím co do honmei - choco žena vloží celé své srdce a dá ji své pravé lásce.
Když se mluví o čokoládě určitě jste si představili nějakou velkou bonboniéru nebo normální milku. Ano, jsou tací, kteří koupí bombošku a mají po práci. Některé Japonky však dělají čokoládu po domácku. Vkládají do toho čas i energii, aby ukázaly vděčnost za léta přátelství, nebo aby konečně projevily své skutečné city. Většinou jsou to malé, roztomilé kousky čokoladky zabalené do barevného papíru. Kdo by nechtěl ochutnat :3
O měsíc později 14. března je v Japonsku další svátek a to takzvaný "bílý den". V tento den, aby byly role vyrovnané zase muži dávají dxrobnost ženám. Takže nebojte diskriminace se nekoná! Líbající
 


Tisíc jestřábů

11. února 2018 v 14:54 |  Japonské legendy
Jestřábi jsou již dlouho symbolem Asijské kultury a reprezentjí - zdraví, dlouhověkost,oddanost a upřímnost. Podle čínské legendy jsou všichni jestřábi učení mravnímu chování, stejně jako gentlemani. Přirovnání člověka s tímto zvířetem je v Asii jedna z největších lichotek, co můžete někomu říci.
Na konci 18. století vyšla první kniha o skládání origami "Jak složit tisíc jestřábů". Právě díku tomu je považován za symbol origami. Jsou to ušlechtilá zvířata, která mají za život pouze jednoho partnera, proto se taky uvádí, že jestřáb představuje loajalitu, ušlechtilost a krásu. Podle japonské legendy ten, kdo složí všech tisíc jestřábů, tomu se splní jedno přání.
Sadako Sasaki, která byla ve dvou letech ozářená radiací v druhé světové válce byla normální školačka, když se u ní projevila závažná nemoc, leukémie. Sadako strávila dlouhou dobu v nemocnici a inspirovala se legendou o přání. Sama byla schopna složit 644 jestřábů, poté byla Sadako moc zesláblá a roku 1955 zemřela. Na její památku lidé složili všech tisíc jestřábů. V parku míru se nachází její socha, která drží v ruce jestřába. Na svátek Obon (den věnovaný duším zemřelých) se lidé scházejí a znovu před sochu věnovávají tisíce origami.
V Hiroshimě jsem byla a na vlastní oči jsem viděla i Sadačinu školu. Ani bych si toho nevšimla, ale před školou se také nachází socha. Je moc pěkné, jak na ni všichni vzpomínají nemyslíte?
socha v hiroshimě
Obecně mám na HIroshimu úžasné vzpomínky. Když jsme šli poprvé ochutnat Okonomiyaki, tak jsme navštívili Okonomiyaki mura a tam jsem se zapovídala s paní, co nás obsluhovala. Byla tak strašně milá a ještě nám dala na památku v malém pytlíčku 10 malých jestřábků. Ještě pořád je mám vystavené na své poličce. Nemáte chuť si teď taky složit jestřába?
popis skládání Origami

Urashima Taro

9. února 2018 v 15:18 |  Japonské legendy
Příběh o Tarovi, patří k nejstarším legendám již z období Nara (asi 8. století). Urashima Taro byl mladý rybář, který jednoho dne spatřil, jak děti ubližují malé želvě. Rybář to nemohl nechat jen tak a želvu zachránil a pustil do moře. O pár dní pozdějí Taro narazí na velkou želvu, která mu řekla, že zachránil před dětmi princeznu Otohime. Želva přičaruje Tarovi žábry a veme ho do dračího paláce, kde se setká s vládcem Ryuujim a princeznou Otohime. Taro s nimi v paláci pobýval tři dny, poté se mu už začalo ztýskat po domově a poprsil princeznu, zda by mohl zpět domů. Otohime se ho snažila přesvědčit, aby neodcházel, ale Taro se nedal přesvědčit. Zklamaná Otohime dala rybáři záhadnou krabici "tamatabako", kterou nesměl v žádném případě otevřít. Taro to Otohime slíbil a vrátil se na sou, kde hledal svůj dům a svoji rodinu. Zjistil však, že jeho rodina již je dávno po smrti a o něm samotném se říká, že před 300 lety zmizel v moři. Celý zmatený vzal krabici, kterou dostal od Otohime a otevřel ji. V tu chvíli Taro zestárl o 300 let a stal se z něj starý pán, kterému zbývalo pár chvil života.
Tento příběh se japonským dětím vypráví už na základní škole. Přirovnala bych to k našemu Malému princi, protože mi to připadá spíše jako pohádka pro dospělé. Pochopit morální hodnoty rybáře není tak jednoduché. Dalo by se říct, že když nedodržel slib Otohime, tak si takový osud Taro zasloužil. Na druhé straně nevěděl, že 3 dny v oceánu znamenají 300 let na zemi. Nechávám vás abyste si na tento příběh udělali svůj názor. Smějící se Tak zase u dalšího článku! Mějte se!

Lekce č. 3 MO, ČÍSLA

9. února 2018 v 11:10 |  Japonština
Partikule "mo" znamená v češtině "taky". Takže, když máme větu:
  • Watashi ha onna desu. Já jsem žena.私は女です
  • Watashi mo onna desu. Já jsem taky žena. 私も女です。
- jednoduše se místo partikule "ha" použije partikule "mo"

  • Ore ha nihon ga suki desu. Mám rád Japonsko. 俺は日本が好きです。
  • Boku mo nihon ga suki desu. Mám taky rád Japonsko. 僕も日本が好きです。
Partikule "mo" není komplikovaná. Když chcete obyčejně říct - "Já taky! Watashi/Ore mo"

Ohledně čísel si dávejte pozor na číslo 4 "shi". Japonci spíše používají čtení "yon". Shi totiž znamená v japonštině i "smrt" Tak si na to dávejte pozor.
11 - se poté vytvoří spojením juu a ichi - juuichi 十一
12 - juu a ni - juuni (a tak dále až do 20) 十二
21 - sestavíme pomocí - ni a juu a ichi -nijuuichi 二十一
a tak pokračujeme
tisíc - sen 千
deset tisíc - man 万

Pokud se jedná o věk požívá se za číslo slovo "sai"歳 (才), což je numerativ.
- zde jsou určité výjimky
1 rok - issai 一歳 6 let - rokusai 11 let -juuissai
2 roky - nisai 二歳 7 let - nanasai 12 let - juunisai
3 roky - sansai 三歳 8 let - hassai 20 let - hatachi!!!!
4 roky - yossai 四歳 9 let- kyuusai v 21 let - nijuuissai
5 let - gosai 五歳 10 let jussai 30 let - sanjussai

Poté už se tvoří číslovky stejně. Jenom pozor, sice píšu let, ale myslím tím striktně věk. Když chceme říct, jak dlouho se učíme japonsky, použijeme jiný numerativ.

Kamikatsu

9. února 2018 v 10:32
Kamikatsu je vesnice v jihozápadním Japonsku. Na první pohled se neliší nijak od normální vesnice, skrývá však úžasné obyvatele, kteří stojí zaživotním prostředím. Tato vesnice se totiž roku 2003 zapojila do recyklačního programu a nyní má skoro nulový odpad. Lidé mají 34 různých kontajnerů na odpad a vše ručně třídí.
"Je to jenom o zvyku." Tvrdí jedna z obyvatelek města. Do roku 2020 chce město mít zcela nulový dopad na životní prostředí. Myslím, že je neuvěřitelné čeho dokáže dosáhnout člověk pouhou motivací. Na to, jak Češi jsou liní roztřídit sklo a plast, tak bychom si z vesnice Kamikatsu měli vzít příklad.


Maneki neko

8. února 2018 v 15:53 |  Japonské legendy
Sošku maneki neko můžeme v dnešní době najít úplně všude. Jak v čínské restauraci, tak u mě doma na poličce. V Japonsku je totiž prodávají na každém rohu. Měly by přinést štěstí, pro obchod mnoho zákzníků a vysokou tržbu. Pověst o maneki neko je z období Eda. V jednom japonském chrámu se na narodilo malé koťátko, které mělo zvláštní tvář. Když si toho mniši všimli chtěli se koťátka zbavit a tak jednou jeden z mnichů, když měl cestu do města, kotě vzal a chtěl ho někde nechat. Toho si všiml starý pán, kterému se na první pohled kočička líbila, a tak řekl, že se ji ujme. Starý pán se o kočičku začal starat a měl ji každá den ve své čajovně, kterou provozoval. Od té doby, co se koťátka ujmul obchod jenom vzkvétal. Lidé se chodili podívat na zvláštní koťátko a u toho popíjet čaj. Nakonec to vypadalo, že na ně kočička už z dálky mává. Právě proto soška maneki neko má zdvyženou pravou packu.
Japonci slaví den maneki neko 29.9., tak to tenhle rok taky můžete nějak oslavit. Snad vás příběh o maneki neko zaujal. Usmívající se Tak zase u dalšího článku, zatím!!

Strašidelný dům

8. února 2018 v 14:21 |  Zajímavosti
V zábavním parku Fuji-Q v prefektuře Yamanashi se nachází různé zajímavé atrakce. Jedna z nich je i strašidelný dům o kterém se říká, že je nejstrašidelnějším "haunting housem" na světě. Za den si atrakci přijde vyzkoušet 1000 - 1500 lidí.
Do strašidelného domu pouští po skupinkách a trvá asi hodinu než najdete východ z propletitého domu. V různých zákoutí na vás čekají mrtvé osoby, které se mohou z ničeho nic pohnout. Kdybyste strašidelný dům navštívili čeká vás 60 minut naprostého hororu. Ale nebojte, kdybyste už na to neměli nervy, Japonci mají všechno pojištěno a na různých místech se nachází únikové dveře, které můžete kdykoliv použít.
Nechali byste si takovou atrakci ujít? Já teda rozhodně ne. Chtěla jsem Fuji-Q navštívit, ale kvůli komplikovanější dopravě a únavě jsme radši zůstali v Tokyu na nákupech. Samozřejmě je to můj další cíl na příští cestu.

Shibuya

8. února 2018 v 8:12 |  Zajímavosti
Shibuya patří k jednomu ze 23 čtvrtí v Tokyu a je z nich zřejmě i nejrušnější. Před stanicí JR vlaků se nachází socha poslušného pejska Hachika, který v dnešní době slouží jako takový "meetingspot" pro mladé Japonce. I já jsem se měla u Hachika s jedním kamarádem sejít a řeknu vám. Bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Tolik lidí, kteří čekali stejně jako já, že jsem okamžitě začala litovat, že jsme si nedali poznávací znamení. Naštěstí jsme se po určité době našli... teda spíš on mě. Mlčící
Většina lidí smutný příběh o věrném pejskovi zná, ale pro ty, co s ním nejsou tak úplně obeznámeny. Každý den se Hachiko setkával se svým páníčkem právě před vlakovou stanici až jednoho páníček roku 1925 zemřel. Hachiko chodil ke stanici ještě dalších 10 let dokud sám nezeřel. Japonci na jeho pamatku postavili krásnou sochu pejska, kterého si takhle můžou stále připomína.
Když půjdete rovně od sochy pejska hned narázíte na známou velkou křižovatku, která je nejznámější v celém Tokyu. Zde, když je "špička" přechází až 1000 lidí na jednou na všechny strany. Za den tady přejde tuto křižovatku až milion lidí. Tomu se říká dav, že jo.
A teď takový osobní tip. Kdybyste náhodou zavítali do této čtvrti a měli hlad. Nedaleko od nádraží se nachází výborné kaitenzushi. Genki sushi uobei - sushi si objednáte přes dotykovou obrazovku, kterou lze přepnout i do angličtiny a sushi vám automaticky přijede na páse. Bohužel je ve špičce tato restaurace plná a musítě dlouho čekat. Je velmi oblíbená i mezi cizinci pro své levné ceny. Musím říct, že toto bylo skvělé kaitenzushi, kde jsme se najedli k přecpání. Určitě doporučuji!! Smějící se

Kam dál